Stránka zabývající se chovem kalifornského králíka

Výživa

Sušina a voda

    Sušinou hodnotíme objemnost krmné dávky a předpoklad nasycenosti. Potřeba sušiny se mění v závislosti na fyziologickém stavu zvířete. Rostoucí králík potřebuje sušiny 5-7 %, samec 3-4 %, kojící samice 6-7 %. Voda je rovněž velmi důležitá a to hlavně vzhledem k rychlému růstu a tím  související intenzivní látkovou přeměnou. Nedostatek vody vede ke zdravotním problémům : narušuje funkci trávící soustavy, nedochází ke správné funkci vylučovací soustavy, dochází ke zvýšení teploty, dostavuje se nechutenství a slabost. U samic se objevuje kanibalismus. Denní spotřebu vody nelze přesně stanovit. Závisí na celé řadě faktorů a to zejména na množství podaného krmiva, ročním období, teplotě, věku, kategorii, hmotnosti, na zdravotním a fyziologickém stavu, pohlaví a ustájení. Mladý králík potřebuje více vody než králík starší, je to dáno intenzivnější m metabolismem. Větší spotřeba vody je u krmení granulovaným krmivem, než u krmení tradičního. U tradičního krmiva je větší spotřeba vody v zimě. Nepravidelné napájení nebo napájení v příliš dlouhých intervalech vede  k vyššímu přijímání vody, což má za následek zatížení ledvin a krevního oběhu. Větší část vody králíci přijímají večer. Vlastní potřeba vody je dvakrát větší než potřeba sušiny. Rostoucí králík potřebuje vodu v množství 10 – 12 % své živé hmotnosti, březí samice 6–8 %, kojící 20–30 %. Denní potřeba vody je v rozmezí od 0,1–0,5 l, u kojící samice je to až 1,5 l. V praxi se osvědčilo jako prevence kokcidiózy vodu okyselovat octem buď jednorázově na pH 3-4 nebo trvale na pH 6 (1dl octa na 10 l vody) (Zadina, 2004).

    Voda je nepostradatelnou složkou výživy králíka. Každé krmivo se skládá z vody a sušiny. Tak například zelený jetel nebo vojtěška mají obsah vody 80 – 85 %, což odpovídá jen 15 – 20 % sušiny. Některé krmné řepy mají až 90 % vody, a tedy jen necelých 10 % sušiny apodobně. Naopak krmné směsi a tvrdé zbytky chleba a pečiva obsahují až 90 % sušiny.  Pokud tedy králík zkonzumuje 100 g krmné směsi, spotřebuje přibližně ¼ l vody. Králíci nemají potní žlázy, což znamená, že při vyšších teplotách prostředí může být přebytečné teplo odváděno pouze dechem, což má za následek větší potřebu vody v letních měsících. Při vystavení přímým slunečním paprskům ztrácí králík za hodinu 10 – 20 g vody na každý kg hmotnosti. Potřeba vzduchu, která je v průměru  asi 1 liter vzduchu za minutu, stoupne na 25 až 37 litrů za minutu. Není-li tato ztráta vody nahrazena, ztrácí králík na hmotnosti. Pokud tato ztráta činí 10 %, je již stav zvířete vážně ohrožen, pokud je tato ztráta rovná 20 %,  nastává dehydratace a následně smrt organismu. Z těchto důvodů je nutné neustále zajistit k přistup k čisté vodě. Teplota vody není úplně rozhodující. V zimních měsících se osvědčilo podávat čistý sníh, pokud je k dispozici. Jinak je možné v  zimně podávat teplejší vodu v malých množstvích dvakrát denně (Fingerland, 1991).         

 Dusíkaté látky

   Potřeba dusíkatých látek je u králíků přibližně 15-20 %. Vysoký podíl dusíkatých látek potřebují především králíci ve výkrmu (17-18,5 %) a kojící samice s mláďaty (18-20 %). Z těchto čísel plyne, že není stejná potřeba u obou kategorií. Pro králíky ve výkrmu má krmná dávka obsahovat nízký podíl lehce stravitelných sacharidů a obsah dusíkatých látek kolem 16 %. Dále velmi důležitým je poměr dusíkatých a bezdusíkatých látek, který má být ve výkrmu 1 : 2, u dospělých králíků 1 : 4. Kromě těch to poměrů je vhodné i zastoupení jednotlivých aminokyselin v krmné dávce. A to v procentickém zastoupení : lyzin 0,6 %, methionin + cystein 0,6 %, arginin 1,0 %, fenylalanin + tyrosin 0,6 %, leucin 0,9 %, izoleucin 0,7 %, tryptofan 0,15 %, valin 0,7 %, treonin 0,5 %, histidin 0,45 % (Zadina, 2004).

  Králík je býložravec, jde tedy bílkoviny rostlinného původu. Stravitelnost bílkovin činní 70 – 80 %. (Fingerland, 1991)

   Stravitelné dusíkaté látky nevypovídají nic o zásobení esenciálními aminokyselinami, proto se uvádí u zvířat konkrétní doporučení k zásobení esenciálními aminokyselinami (Jeroch aj., 2006).

Energie

   Potřeba energie je u králíků dosti vysoká. Velice záleží na plemeni, živé hmotnosti, účelem chovu a užitkovosti. Na koncentraci energie v krmivu závisí regulační efekt přijmu krmiva. Vlastní využití energie je velmi odvislé od obsahu tuků a jejich kvalitě. Při převaze tuků v krmivu selhává regulace přijmu krmiva. Tento tuk má potom vliv na chuť králičího masa. Se zvýšeným podílem tuku v krmivu by měl úměrné stoupat podíl vlákniny (Zadina, 2004). 

Organické bezdusíkaté látky

 Sacharidy

   Ve výživě králíka mají velmi důležitou roli monosacharidy, zejména glukóza a fruktóza a disacharidy, jako jsou sacharóza, maltóza a laktóza. Tyto sacharidy jsou lehce stravitelné a vstřebatelné. Zásobním polysacharidem je u rostlin především škrob, který je obsažen hlavně v obilovinách a bramborech. Dalším zásobním polysacharidem je inulin, ten je obsažen v jednoděložných rostlinách a topinamburech. V trávícím ustrojí je škrob rozložen amylázami a maltázami na glukózu a taje dále buď okamžitě dopravena do místa použití nebo je dále zapracována do zásobní formy glykogenu a ten se ukládá v játrech.

  Lehce stravitelné sacharidy jsou nejdůležitějším zdrojem energie v krmivu králíků. Potřebu energie kryjí ze 60-70 %. Při vysokém zkrmování obilovin bohatých na škrob hrozí, že nestrávený škrob přejde do tlustého střeva a tam se  vytvoří ideální prostředí k pomnožení patogenních mikrobů z rodu Clostridium, které produkují toxiny. Těmto onemocněním můžeme předcházet zařazením krmiv s vyšším obsahem vlákniny (Zadina, 2004).  

 Hrubá vláknina 

    Hrubá vláknina je nezbytným regulátorem trávícího procesu (Fingerland, 1991).

  Hlavní složkou hrubé vlákniny je celulóza. Je to ve vodě nerozpustný polysacharid. Celulóza je důležitý stavební prvek rostlinných tkání. Další složkou vlákniny je lignin, přibývá ho  u starších rostlin. Celulóza je u králíků poměrně málo stravitelná, protože u králíků  je malý obsah celulolytických bakterií v trávícím traktu. Vláknina podporuje peristaltiku střev. Pokud je vlákniny málo, dojde ke zpomalení peristaltiky ve  střevě a rozvinou se mikrobiální pochody ve slepém střevě (Zadina, 2004).

 Tuky

   Představují zásobárnu energie, slouží jako tepelná izolace a mechanická ochrana choulostivějších orgánů. Obsah tuků v krmivech kolísá mezi 1 – 3 %. Pro lidský organismus důležité mastné kyseliny jsou pro králíka, s výjimkou sajících mláďat, bezvýznamné (Fingerland, 1991).

   Největší  nutriční význam mají triglyceridy mastných kyselin s šestnácti a osmnácti atomy uhlíku. Při nedostatku esenciálních mastných kyselin vypadává srst, vznikají poruchy reprodukce, snižuje se intenzita růstu. Optimum tuku v potravě je 2 – 5 %. Stravitelnost je 90 – 95 % (Zadina, 2004).

   Jsou velmi důležité pro utváření kostry králíka, která musí být vybudována v několika málo týdnech růstu. U dospělých králíků mají také význam v krmné dávce. Králík totiž vylučuje značné množství minerálních látek močí, která je v podstatě 3 – 6 % solným roztokem. Kojící králice navíc potřebují minerální látky na tvorbu mléka. Proto je pravidelné doplňování minerálních látek nezbytné (Fingerland, 1991).

Makroprvky

   Vápník–při jeho nadbytku je ovlivněna spotřeba ostatních minerálních látek, zejména fosforu a hořčíku. Při nedostatku dochází k horšímu využití krmiv a k poruchám trávení

   Fosfor-při jeho nedostatku se negativně ovlivňuje růst, snižuje se plodnost, zvyšuje se výskyt poruch tvorby kostí. Optimální poměr vápník a fosfor je 2 : 1. Dále je nutný přísun vitamínu D.

   Hořčík-je dáno využitím vápníku, čím více vápníku tím hůře se hořčík vstřebává.

   Draslík-důležitý je především k regulaci acidobazické rovnováhy. Při nedostatku draslíku a vitamínu E nastává svalová křeč (Zadina, 2004).

Stopové prvky-mikroprvky

  Pro králičí organismus jsou nenahraditelné. Jedná se zejména o železo, měď, kobalt, zinek, mangan, hořčík, jód – vše s výjimkou železa v množstvích menších než 50 mg na 1 kg živé hmotnosti králíka za den. V pestrém jídelníčku jsou tyto prvky zastoupeny dostatečně. Králík si ponechává jen tolik kolik potřebuje, zbytek vylučuje trusem (Fingerland, 1991).    

   Kobalt je obsažen ve vitamínu B₁₂, který syntetizují mikroorganismy ve střevech králíků. Jeho potřeba činí 0,8-1mg v kg krmné směsi.

   Jód by měl být v krmné směsi obsažen v množství 0,2 mg v kg krmné směsi.  Je důležitou součástí hormonů štítné žlázy.

   Železa by mělo být obsaženo v krmné směsi 30-50 mg na kg směsi. Nedostatek železa a mědi může být příčinou anémie.

   Manganu je potřeba 2-9 mg na kg krmné směsi. Nedostatek způsobuje deformace končetin a poruchy tvorby kostní tkáně.

   Zinek má mít obsah v krmné směsi 65-80 mg na kg krmné směsi. Je nezastupitelnou složkou enzymových pochodů v metabolismu bílkovin a nukleových kyselin. Jeho nedostatek se projevuje sníženým příjmem krmiva, vypadáváním srsti, zhoršuje se využití živin, kožní poruchy a problémy s reprodukcí (Zadina, 2004) .

Vitamíny

   Životně důležité vitamíny si organismus sám neumí vytvořit. Tyto vitamíny musí získat z krmiva. Nedostatek vitamínů způsobuje poruchy látkové výměny. Nadbytek působí toxicky, poškozuje vnitřní orgány a vyvolává onemocnění zvířat. Do kompletních krmných směsí je nutné vitamíny doplňovat (Zadina, 2004).  

   Pro králíka jsou stejně důležité jako pro všechny ostatní organismy. I zde je možné konstatovat, že při pestrém jídelníčku kde je o přísun potravy postaráno je zde dostatečné zastoupení. (Fingerland, 1991).

   Nevyhnutelné je doplňovat vitamíny A, D, E a B₁₂. Ostatní vitamíny jako B-skupina, H ,K syntetizují mikroorganizmy. 

   Vitamín A-denní potřeba karotenu je 1,5-3 mg na kus a den. Při zkrmování kvalitního sena a úsušků je tato potřeba plně zabezpečena. Pokud je seno nekvalitní musí se vitamín A doplňovat (Zadina, 2004).

   Nedostatek vitamínu a se projevuje nervovými poruchami, zpomaleným růstem, poruchami rozmnožování, záněty oční rohovky, hrubnutím sliznic. Zdrojem tohoto vitamínu, který je obsažen ve formě provitamínu, je hlavně dobré seno, jetel, vojtěška, špenát, mrkev, pšeničné a kukuřičné klíčky, rybí tuk (Dvořák, 1973).

   Vitamín D napomáhá lepšímu využití minerálních látek z krmiva, jeho denní potřeba je 100 m. j. na 1 kg živé hmotnosti (Zadina, 2004).

    Nedostatek vitamínu D se projevuje křivicí u mláďat (jen výjimečně). Zdrojem je hlavně kvasnice, rybí tuk (Dvořák, 1973).

   Vitamínu E je potřeba asi 1,5-2 mg na 1 kg živé hmotnosti (Zadina, 2004).

   Nedostatek vitamínu E vyvolává svalovou dystrofii, vylučování kreatinu močí, poruchy v rozmnožování a potraty u králic. Obsažen je především v kukuřičných výliscích, v oleji z pšeničných, kukuřičných a žitných klíčků.

   Nedostatek vitamínu K se projevuje krvácením z placenty, potraty, snižuje funkci rozmnožovacích orgánů. Hojně je zastoupen v listech špenátu, v borovém jehličí ve vojtěškovém senu.

   Nedostatek vitamínů skupiny B způsobuje vypadávání srsti, anémii, paralýzu i smrt, pokud je nedostatečně zastoupen cholin, dochází ke zpomalení růstu, přetučnění jater a nekróze ledvin. Hojně jsou zastoupeny vitamíny této skupiny v pivovarských kvasnicích, pšeničných klíčcích (Dvořák, 1973). 

   Vitamínové přípravky se podávají jednak do vody nebo do krmiva (Zadina, 2004).

Skupiny krmiv

   Krmiva dělíme do skupin :

-objemná píce zelená,

-objemná píce suchá,

-okopaniny,

-jadrná krmiva

-směsi a ostatní.

Objemná píce zelená

   Pod pojmem zelené krmivo rozumíme veškerou rostlinou hmotu, která pro králíky není škodlivá nebo toxická. Dále tu kterou králíci přijímají s větší či menší chutí a ta co nepatří vzhledem ke své specifické povaze ke zvláštní krmivové skupině. Zelenou píci řadíme ke krmivům objemným, což znamená, že je v relativně velkém objemu krmiva poměrně málo živin. Tyto živiny jsou však v přijatelném stavu (Fingerland, 1991).

   Poměr zastoupení v travních porostech má být : 75 % trávy, 20 % jeteloviny a 5 % byliny (Zadina, 2004).

   Mezi nejhodnotnější patří vojtěška. Vojtěšku je třeba sekat před květem, pozdější sklizeň snižuje kvalitu a výtěžnost. Je bohatá na minerální látky. Dále s mohou ke krmným účelům použít jetelotravní směsky (patří sem : všechny druhy jetelů, vičenec), obilnoluskovinové směsky. Velmi dobrým zeleným krmivem je i luční tráva. Luční i jiná tráva má přirozeně kolísající kvalitu. Tato kvalita hodně záleží na především na půdě i na  druhovém složení trávy. Nesmí se používat krmivo z míst čerstvě ošetřených chemickými prostředky nebo z porostů postižených plísněmi. Také se to týká ploch na nichž volně pobíhají psi, plochy patřící k silničním příkopům, či plochy těsně sousedí se frekventovaným silničním provozem. Porosty s takových ploch mohou být znehodnoceny olovnatými zplodinami.

   Zelené krmivo se nesmí podávat králíkům zapařené jinak hrozí nadmutí (Fingerland, 1991).

   Rizikové v tomto směru jsou mladé jeteloviny a mokrá píce (Kunc, 2008).

    Některá z těchto krmiv jsou lahůdkou pro králíky. Tyto lahůdky podáváme v menších dávkách. Jedná se zejména o listy a košťály květáku a brokolice, listy všech kedluben, nať mrkve, petržele, celeru, listy slunečnice a topinamburu. Velmi opatrně by se měly zkrmovat listy zelí, řepné natě a skrojky. Dále se to týká listů mangoldu a rebarbory. Tyto rostliny obsahují soli kyseliny šťavelové, což může vést v krajním případě až k odvápnění kostí. Jedním z nejlepších krmiv je i krmná kapusta, tato zelenina je snadno pěstovatelná. K zelenému krmivu se připočítávají i větvičky a listí některých stromu a keřů. Jedná se o krmivo doplňkové. Větvičky králíci rádi ohlodávají a větvičky působí také dieteticky. Používají se zejména větvičky ovocných stromů, které nejsou chemicky ošetřené. Z dalších stromů je možné zkusit listí z jasanu, topolu, moruše, jeřábu, lísky a dalších. Březím a kojícím králicím nesmíme podávat toto listí. Zmiňované listy stromu působí negativně na složení mléka a někdy jeho produkci zastavuje. Dále jako pochutinu můžeme podávat jehličnatá větvičky, s výjimkou jedovatých větviček túje a cypřišku. Chutnají však jen některým králíkům.

   Další součástí zeleného krmiva jsou plevely. V době vegetace mohu zajišťovat nemalou část krmné dávky. Mezi nejčastější plevely patří kopřiva dvoudomá. Kopřivy předčí krmnou hodnotou, hlavně obsahem bílkovin, některé nejkvalitnější luční trávy a jeteloviny. Podporují dobrý zdravotní stav, tvorbu mléka u kojících králic, mají i příznivý vliv na  kvalitu srsti. Kopřivy se musí před zkrmováním nechat zavadnout, nebo je nechat spařit před použitím, aby se omezila jejich pálivost. Tyto kopřivy lze přidat dále do míchanice. Dalším vhodným plevelem je vratič obecný.Tento plevel se nesmí podávat březím králicím, neboť způsobuje zmetání. Jako další vhodný plevel se zmiňuje podběl lékařský, míní se tím hlavně jeho listy. Podbělové listy poskytují dostatek zelené hmoty, podporují trávící proces a zabraňují nadýmání. Nesmí se používat listy poškozené nebo napadené rzí. Dalším zástupcem je smetánka lékařská. Je jedním z prvních plevelů, který poskytuje výborné zelené krmivo. Dále vhodný je jitrocel kopinatý nebo také jitrocel větší. Jako doplněk krmné dávky mohou ještě posloužit například pcháč rolní, kokoška pastuší tobolka, pýr plazivý. Rostliny jedovaté nebo nevhodné ke zkrmování vlaštovičník větší, koukol polní, mák, bolehlav blamatý, náprstník červený a hlínožlutý, rulíky, lilky, durmany a další (Fingerland, 1991).

Objemná píce suchá

     K sušení se dá použít jednak vojtěška, vojtěškové směsky jetelotravní směsi. Pečlivým sušením těchto pícnin se dá získat dobré dietetické seno. Kvalitní seno poznáme podle barvy, která má být zelená a seno má příjemně vonět. Pokud je seno našedlé nebo dokonce žlutohnědé až hnědé, je to známka toho, že při sušení seno vícekrát zmoklo a tudíž je chudší na živiny a méně hodnotné. Pokud tohle seno nebylo dobře usušeno má sklon k plesnivění a často je zatuchlé. Tohle seno by se nemělo používat ani jako podestýlka (Fingerland, 1991).

   Při sklizni příliš mladého porostu je výnos sena malý. Jde-li o porost přestárlý, obsahuje sklizené seno příliš vlákniny a je hůře stravitelný. Při sušení se odpaří více než 3 kg vody na 1 kg sena (Kunc, 2008). 

   Dále je možné dobře usušit větvičky a listy stromů. Podmínkou je, aby šlo o mladé větvičky. Tyto větvičky se navážou do svazečků a nechají se v průvanu vyschnout. Z plevelů se dá dobře usušit kopřiva, opět usušit ve svazečcích v průvanu. Musí se ovšem jednat o kopřivy mladé, ne o kopřivy přestárlé, které už dřevnatí. Dále je možné usušit další plevel a zeleninu jako například : pampeliška, listy slunečnice, krmná kapusta, nať mrkve a jiné. Nově uskladněné seno se nechá vyzrát alespoň šest týdnů. Se zásobami by jsme měli hospodařit tak, aby nám vydrželi do další sklizně (Fingerland, 1991).    

Okopaniny

   Mezi nejdůležitější okopaniny jsou brambory, protože jsou dispozici po celý rok. Jedná se jednak o brambory celé, tak o slupky. Brambory jsou krmivo s vysokým obsahem glycidů a malým obsahem minerálních látek. Podávají se vařené nebo pařené. Nedoporučuje se je podávat ve větším množstvím jelikož mají projímavý účinek. Další skupinou okopanin jsou různé řepy. Představují zásobárnu šťavnaté píce na zimu, obsahují totiž až devadesát procent vody. Nejpoužívanější je řepa krmná a tuřín, řepa cukrovka není moc vhodná. Vhodnější jsou usušené cukrovarské řízky.

   Další velmi vhodná okopanina je krmná mrkev i karotka. Mrkev se může předkládat i mláďatům. Dále je možné zkrmovat různé brukve nebo kedlubny typu „gigant“, tato okopanina vydrží i pozdního jara. Možno je také použít topinambur, který má krmnou dvojnásobnou hodnotu oproti tuřínu. Obsahuje inulin, což je velmi snadno stravitelný druh cukru. Hlízy se zkrmují syrové.

   Pro všechny okopaniny platí, že je lze předkládat ke krmení zbavené hlíny, nahnilých a plísní napadených částí. Dále částí postižených hlodavci, namrzlé či zmrzlé okopaniny se nesmí konzumovat. V opačném případě může dojít k těžkým zažívacím potížím. V silných mrazech je nutno podávání okopanin buď vynechat nebo podávat jen tolik kolik králík za patnáct až dvacet minut zkonzumuje (Fingerland, 1991).

   Mrkev je vydatným přirozeným zdrojem beta karotenu, což je provitamín A. Tento provitamín se v játrech přeměňuje na retinol a na dehydroretinol. Tato skupina vitamínů je důležitá pro zdraví kůže a sliznic, pro růst kostí a harmonický vývoj plodu. Navíc je i přirozeným zdrojem vegetační vody. Nutné je mít na paměti, že reakce králíků na podávání okopanin je individuální. Sledujeme proto tvrdost trusu. Negativní rekce je v případě měkčího trusu  (Vavrouch, 2009-č.6).

Jadrná krmiva    

    Jedná se krmiva koncentrovaná. To znamená, že jde o krmiva obsahující v poměrně malém objemu nebo hmotnosti velké množství živin. Má-li být chov úspěšný, nelze se úplně obejít bez jadrných krmiv.

   K jadrným krmivům řadíme všechny druhy obilí včetně kukuřice a její výrobky, z olejnin lněné a slunečnicové semínko a také sojové boby. Na prvním místě je oves. Oves je významným krmivem se středním obsahem stravitelných bílkovin. Podporuje pohlavní činnost králíků, dává se hlavně samcům v době pohlavní aktivity. U mláďat uspišuje dostavení říje. Ovesné plevy jsou zdrojem hrubé vlákniny v krmivu. Mláďatům po opouštění hnízda se podává oves ve formě ovesných vloček, protože oves s plevami by nemohla zkonzumovat. Navíc se přiživí i samice, protože ovesné vločky podporují tvorbu mléka.

   Ječmen obsahuje více glycidů než oves o hodí se lépe pro výkrm. Dáváme ho mláďatům ovšem ne v nerozumné míře. Zrna ječmene obsahují tvrdou slupku a  z tohoto důvodu je ječmen hůře stravitelný. Často se proto šrotuje a podává se ve formě šrotu v míchanicích.

   Pšenice je spíše vhodná pro lidskou výživu. Používá se jako šrot v míchanicích. Pšeničné otruby se řadí mezi krmivo, které má dietetické účinky.

   Žito králíci neradi přijímají a jednak nemá příznivé zdravotní a dietetické účinky.

   Chléb a bílé pečivo, jsou pro králíky v suchém a tvrdém stavu dobře přijímány a jednak slouží k obrušování zubů. Musí se dbát na to, aby chléb a pečivo bylo tvrdé, suché, nenapadené plísní vyloučíme pečivo sladké a tukové.

   Kukuřice je vysloveně plodinou sloužící k výkrmu. Zkrmována je ve formě zrna nebo šrotu. Podporuje tvorbu tuku.

  Olejniny jsou semena s vysokým obsahem tuku, používají se na zlepšení srsti během línání a zvýšení jejího lesku. Tyto vlastnosti podporují hlavně semínka slunečnice a lněná.  Modernější pokrmem jsou sojové boby a to ve formě šrotu nebo sojových pokrutin. Tyto pokrutiny jsou dobrým zdrojem bílkovin. Podporují tvorbu mléka.

   Orientační spotřeba jadrných krmiv je pro mláďata do šesti měsíců a březí králice 20 až 50g na den, samec v době připouštění a kojící králice 40 až 80g na den (Fingerland, 1991).

   Slunečnice je vhodným doplňkem. Vzhledem ke značnému obsahu tuku se mu přisuzuje vliv na kvalitu srsti, hlavně na její lesk. Dále obsahuje minerální látky a vitamíny ze skupiny B a vitamín E. Do krmné dávky se přidává v malém množství a to asi 3 gramy na kus a den (Vavrouch, 2009-č.11).

   Pšeničné otruby jsou velmi cenné krmivo s dietetickými účinky, obsahují téměř 10 % stravitelných dusíkatých látek, 42 škrobových jednotek a značný podíl vlákniny. Významné jsou jako zdroj minerálních látek a jako bohatý zdroj vitamínů skupiny B. Podávají se po pozvolném návyku spařené ve formě nápoje. Vhodný je pro kojící králice (Vavrouch, 2009-č.4).

Lněné semínko je velmi cenným materiálem. Má vysoký obsah polynenasycených mastných kyselin a značný podíl rozpustné vlákniny. Dále obsahuje 40 % tuku, 21 % bílkovin, 28 % vlákniny, 6 % ostatních uhlohydrátů a 4 % popela. Při zkrmování má pozitivní léčebný účinek na zažívací trakt, na zdraví kůže a lesk srsti. Před podáváním se musí tepelně upravit, aby došlo k inaktivaci kyanidových sloučenin. Nebo se musí dát jen velmi malá dávka řádově několik málo gramů (Vavrouch, 2010-č.1).

Krmná směs a ostatní krmiva

   Směsi neboli míchanice. Základem míchanic jsou pařené, vařené brambory nebo slupky. K vychlazeným rozmačkaným bramborám se přidají vojtěškové a kopřivové drolky, otruby, sladový květ, minerální přísady. Vše promícháme a podáváme. Další možností jsou různé siláže a to jednak :  z jeteloviny, vojtěšky, kukuřice, krmná kapusta, slunečnicové a topinamburové listy, brambory a další. Zrání siláže by mělo trvat šest týdnů, délka zkrmování siláže, né déle jak tří týdny (Fingerland, 1991).

   Hlavní nevýhodou míchanic je, že se velmi rychle kazí. Proto je připravujeme jen v malých množstvích. Zbytky je nutné vyhodit a misky řádně umýt. Správná míchanice má drobtovitou a suchou strukturu. Nesmí to být kaše (Kunc, 2008).

   Průmyslová krmiva, toto krmivo obsahuje všechny potřebné látky pro výživu. Složení je různé dle výrobce. Jde však o směs vojtěškové moučky, šroty různých obilovin, pokrutiny, minerály a vitamíny. Upravuje se do formy granulí. Chovatelům, kteří takovéto krmivo podávají odpadá  práce s podáváním antikokcidik (Fingerland, 1991).

   Aby krmné směsi přinesli očekávaný výsledek, musí se dodržovat následující zásady : zkrmujeme je druhům a kategoriím, pro které jsou určeny, zkrmujeme v garanční lhůtě, ta je zpravidla tři měsíce o de dne výroby, dodržujeme návod ke zkrmování, skladujeme je v čistém a suchém prostředí. Rozpadlých granulí by mělo být ve směsi maximálně do 3 %. Prašné krmivo vadí králíkům, dráždí dýchací aparát (Zadina, 2004).  

   Dále jsem patří krmiva typu ovoce a ovocné zbytky, jako jsou slupky, jádřince a podobně. Slouží pouze ke zpestření krmné dávky, nesmí být chemicky ošetřené nebo napadené hmyzem.

  Jako krmiva náhradní nebo pro období krizí se také používali kaštany a žaludy.

  Také je možné podávat sušené kravské mléko, což prospívá hlavně kojícím králicím a mláďatům. Dříve se také hojně používali odvary z ovesných vloček, kávovin, pšeničných otrub. Musí se však dbát na hygienu podávání jinak hrozí zkysnutí nápoje a z toho plynoucí zažívací obtíže (Fingerland, 1991).

Minerální látky a vitamínové doplňky

   Většinou jsou podávána v krmení. Prospěšné je přidávání zejména v zimě (Fingerland, 1991).

   Patří jsem například krmná sůl, dikalcium fosfát, komplex AD₂ komerčně vyráběné preparáty. Dále také probiotika, jenž mají podpůrný, léčebně preventivní a růstově stimulační účinek  (Zadina, 2004).

   Probiotika jsou přípravky obsahující kulturní mikroorganismy. Je to zejména Enterococcus faecium. Tyto přípravky příznivě ovlivňují fyziologii trávení, zlepšují rovnováhu střevní mikroflóry a tím také do jisté míry potlačují choroboplodné zárodky v zažívacím traktu. Umožňují efektivnější využití krmiva. Podávají se zejména po dlouhodobé léčbě ATB a při dietních chybách. Rozvoj a stabilizaci probiotik zajišťují prebiotika. Z nichž nejdostupnější je inulin, který je obsažen v topinamburech (Vavrouch, 2009-č.8).

.

Zásady krmení králíků

   Používají se různé typy krmení. Jedná se jednak o typ kombinovaný-smíšený a typ krmení granulovanými kompletními krmnými směsmi-suchý. Při kombinovaném typu krmení se využívají různé druhy jadrných krmiv se šťavnatými krmivy, zelenou pící a senem. Při použití suchého způsobu se využívají plnohodnotné granule s vyváženým obsahem živin (Zadina, 2004).

Výživná hodnota běžně dostupných krmiv v chovu králíků (obsah v kilogramu krmiva) (Martinec, 2008)

Použitá literatura :

DVOŘÁK, L. Chov králíků. Praha : SZN, 1980.

FINGERLAND, J. Domácí chov králíků. [s.l.] : Brázda, 1991.

KUNC, Z. Začínáme s chovem králíků. Praha : Brázda, 2008.

MARTINEC, M. Výživa a krmení králíků – je to věda ??? (!!!) . Chovatel. 2008, roč. 47

JEROCH, ČERMÁK, KROUPOVÁ, Základy výživy a krmení hospodářských zvířat. České Budějovice : JU, 2006.

VAVROUCH, J. Vy se ptáte-my odpovídáme. Chovatel. 2009, roč. 48, č. 4.

VAVROUCH, J. Vy se ptáte-my odpovídáme. Chovatel. 2009, roč. 48, č. 6.

VAVROUCH, J. Vy se ptáte-my odpovídáme. Chovatel. 2009, roč. 48, č. 8.

VAVROUCH, J. Vy se ptáte-my odpovídáme. Chovatel. 2009, roč. 48, č. 10.

VAVROUCH, J. Vy se ptáte-my odpovídáme. Chovatel. 2009, roč. 48, č. 11.

VAVROUCH, J. Vy se ptáte-my odpovídáme. Chovatel. 2010, roč. 49, č. 1.

ZADINA, J., et al. Chov králíků.  Praha : Brázda, 2004.

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz