DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

historie

 Historie

 

   Králík kalifornský byl vyšlechtěn v USA jako masné plemeno s kvalitní kožkou v roce 1920 Georgem Westem (obchodníkem s králičími kůžemi a znalcem králíků) z Kalifornie (žil v Kasan, později Lynwood) zkřížením činčily, ruského králíka, novozélandského bílého, himálajského králíka. Poprvé byl vystaven roku 1928 v Pitsburku a  v roce 1939 byl uznán jako plemeno. Z počátku nebyl přijat příliš nadšeně a zprvu ho chovali pouze přátelé pana Westa a jeho manželky Bess a to pan Wesley Dixon Glendale a pan Roy Fisher Pomona, tito pánové nejvíce spolupracovali při zušlechťování tohoto plemene. Speciální klub byl založen v roce 1946 jistým AO Kelly Jr., ze státní university v Missouri. První pracovní standart byl uznán již v roce 1939, k dalším úpravám došlo v roce 1947 v Milwaukee a 1948 v Bakersfieldu, 1949 byla norma přijata, k úpravám došlo rovněž v roce 1955, 1965 ho upravil tehdejší předseda klubu William A. Schaefer z Windsoru v Connecticutu. Úpravy rovněž probíhaly v letech 1980, 1991-95, 1995-2000, a nyní pobíhají další změny v USA v období 2011-2015 k řešení se dojde v Mineapolis ve státě Minesota. Roku 1958 se králík kalifornský dostal do Anglie. Do České republiky bylo toto plemeno dovezeno roku 1965 z Dánska.  Mezi průkopníky chovu patří chovatelé A. Drlík a K. Fruj. V Evropě se plemeno objevilo nejprve na výstavě v Londýně a to v roce 1962. Dále se po Evropě šířilo přes Holandsko a nakonec obsadilo celou Evropu. Řadí se mezi typická masná plemena. Jeho kresba je utvářena zbarvením uší, nosu, spodku končetin a pírka. Převládající barva je bílá, barva kresby je především černá, ale může být i modrá a hnědá. Intenzita zabarvení závisí na teplotě vnějšího prostředí (akromelanismus). Patří mezi druhé nejrozšířenější masné plemeno u nás i na světě. Jelikož se vyznačuje dobrou plodnosti a má dobré mateřské vlastnosti hodí se na hybridizaci. 

 

Králík kalifornský má zavalité válcovité tělo, délka uší se pohybuje kolem 11,5 centimetrů. Má středně krátké silné končetiny, masité na koncích a zaoblené uši. Krk tohoto plemene je krátký a poměrně nevýrazný. Barva srsti je bílá, na ní je černá kresba na kořenu nosu, černě zbarvené uši, konce končetin a pírko. Intenzita barvy je závislá na teplotě a ročním období (v teplém období barva kresby světlá z černé do tmavě-hnědé s odstíny světlehnědé. Tmavá barva se tvoří na chladnějších částech těla. Barva kresby je buď černá, nebo modrá nebo havanovitá, v závislosti na rázu tohoto plemena. Oči jsou světle červené. Zajímavý je název himálajský králík, tento výraz je dosti zavádějící v různých částech světa se nazývá různě (ruský, čínský, egyptský, kalifornský, transylvánský a další). Neexistuje asi relevantní důkaz, že by snad pocházel z Himalájí. Toto zbarvení je však známo jako jedno z nejstarších zbarvení králíka na světě. Jeho možným předkem byly mírně prostříbření králíci, což čas od času je patrné u některých mláďat po narození, které se narodí s mírně šedivým nádechem. Některé zdroje poukazují na přirozeně se vyskytující plemeno nebo na nějakou formu přirozeně se vyskytující mutace. Tento nádech se většinou vytratí během růstu. Do USA se dostal himálajský králík s nejvyšší pravděpodobností z Anglie.

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz